Window...

déšť stéká po střešním oknu a ty se usmíváš a brečíš protože Ty jsi vlastně ach jsem to já můj odraz v hebkých chladivých  slzách...

rainy autumn

déšť stéká po střešním
oknu
a ty se usmíváš a brečíš
protože Ty jsi
vlastně
ach jsem to já
můj odraz v hebkých
chladivých 
slzách 
na okně 
které smáčí svět okolo mě
za zdmi mého zámku
každý jim podlehne
ale já
ne.
Dokud nevyjdu ven
a nezjistím
že stejně jako miliony krásných dní
a každý okamžik který prožiji
a cítím se šťastná
není nedotčitelný
narozdíl od klíčena mém krku
který je k mému srdci
protože ten není 
uchopitelný
protože jak každý z nich řekl
jsi éterická bytost
jsi snem
a nikdo z nás nemá kuráž
strhnot tě mimo něj
do chladné zahrady
bez zdí
a s kapkami
ve tvých mokrých
vlasech.
které se vní v nepravidelných
krátkých vlnách
a podtrhují
tvůj věčně 
znící 
smích.
stačí mu jen podlehnout.